Vždycky jsem si říkala, že až dochodím základní školu, tak půjdu na nějakou střední školu. Vždycky jsem toužila po maturitě. Maturita byla pro mě takový základ, který do života chci, a tak jsem si řekla, že půjdu na nějakou střední školu, která je blízko mého bydliště. Protože si pamatuji, jak moje kamarádka, která je o dva roky starší, šla na dalekou střední školu. Ta její střední škola byla asi dvacet nebo dvacet pět kilometrů dál od našeho bydliště. Takže moje kamarádka tam dojížděla autobusem. A právě kvůli tomu, že za vzděláním dojížděla, tak taky musela o hodinu a půl dříve vstávat, takže se taky často stávalo, že zapomněla nebo jí ujel autobus.
Taky se někdy stávalo, že měl její autobus zpoždění, tak musela stát třeba na zastávce v mínus deseti stupních a opravdu tam mrzla. Takže bylo jasné, že jí to jednoho dne přestalo bavit. Byla zrovna v druhém ročníku, ale studium jí opravdu šlo dobře. Jenomže se stejně rozhodla, že studium ukončí. Nebavilo ji vstávat tak brzo a taky ji nebavilo někdy čekat na autobus, který měl velmi často zpoždění.
Myslím si, že asi taková touha po vzdělání u kamarádky nebyla, protože já bych se takhle té školy nevzdala. Když už bych byla ve druhém ročníku, tak bych to ty dva roky střední ještě zvládla. Nicméně já jsem se dostala na zdravotní školu, která je v našem městě. A samozřejmě, že jsem jí dodělala úspěšně. Nyní jsem na vyšší odborné škole v Brně a musím říct, že se mi daří. Toužím po tom, že jednoho dne budu svým pánem, protože bych si přála podnikat. Moje maminka je podniká s kosmetikou a taky s masážemi a moc se jí daří. Sama maminka mi říkala, že vzdělaní je základním vstupem do života a že maturita je zkouška dospělosti. A já s ní souhlasím. Taky já bych si přála že moje děti jednoho dne pochopení, až je budu mít, že vzdělání je vážně hodně důležité.