Celá soustava planet obíhajících slunce skrývá spoustu tajemství. Tou nejmenší, která je nejvíce přiblížena slunci, je Merkur. Slunce obkrouží za necelých osmdesát osm dnů, kolem své osy se otočí celkem třikrát. Díky tomu se jeden náš pozemský rok dá srovnat s merkurovým jeden a půl dnem. Merkur se ze všech ostatních planet pozoruje nejhůře, a to právě díky své blízkosti se sluncem. Před zhruba čtyřiceti lety poznatky o něm přinesla vyslaná sonda.
Jak si představit povrch této planety, která je v těsné blízkosti samotného žhavého slunce? Zřejmě zde neexistuje žádný život a planeta by zblízka mohla vypadat jako peklo. Další sonda, která se vydala do blízkosti Merkuru, byla vyslána před sedmi lety. Vzhledem k tomu, že se jedná o planetu s nízkou hmotností, není možné, aby zde byla atmosféra, která by dokázala regulovat teplotu. Ta se odvíjí podle toho, kdy na ni dopadá sluneční záření a kdy ne. Ve dne byste zde mohli naměřit neuvěřitelných čtyři sta stupňů Celsia a v noci se ochladí až na jedno sto sedmdesát stupňů Celsia. Atmosféra se skládá z několika chemických prvků, nejvíce obsažen je zde vodík, kyslík a sodík.
I když zde život tak, jak ho známe, není možný, existuje na Merkuru nepatrné magnetické pole. To by znamenalo, že samotné jádro planety tvoří tekuté prvky. A je zde také voda, ne tak, jak ji známe my, ale ve formě nekonečných ledových ploch. Ty jsou na místech, kam slunce nemůže.
Kousek planety Merkur se dostal i k nám, na naši zelenomodrou planetu. Toto štěstí měli v Maroku, kam dopadl meteorit o váze více jak tři sta kilogramů v několika menších kusech a podle odborníků tyto fragmenty pochází právě z Merkuru.
Poslední vyslaná sonda sleduje Merkur sedmým rokem, dokázala už pořídit i spoustu zajímavých fotografií a v dalších letech vědci plánují vyslání dalších. Možná nás pak čekají další zajímavá odhalení této jedinečné malé planety.